Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Program

31.10.2006 0:00 - 10.12.2006 0:00

JIŘÍ DAVID / MESIAC FOTOGRAFIE

Rozporuplne interpretovaný český fotograf, ktorý uvádza svoju výstavu mottom: Problém není osvobodit se od našich iluzí. Problém je osvobodit se od situací, které vyžadují iluze.Otvorené: ut – ne 11.00 – 18.00.

Narodil jsem 28.8.1956 v Rumburku. Na základní školu jsem chodil v Dolní Poustevně a později po přestěhování do Děčína i tam.V Děčíně jsem začal chodit na střední železniční školu a opět po přestěhování, tentokrát do Ostravy, jsem střední ,ovšem už strojní zakončil maturitou právě v Ostravě. Po této škole jsem pracoval v různých profesích:kreslič v propagaci VŽKG, dělník v koksárnách apod.V roce 1976 jsem se oženil a rok po-té šel na dva roky na vojenskou službu.Po vojně jsem nastoupil do divadla P.Bezruče jako kulisák.Nejen během této doby, ale už před vojnou, jsem se pokoušel dostat na AVU Praha a teprve na posedmé se mi to v roce 1983 podařilo.Školu jsem vystudoval s diplomem, mezitím se nám narodila dcera Markéta(1980). V té době jsem již absolovoval i některé samostatné výstavy v zahraničí,viz.webové stránky. Bezprostředně po skončení  AVU jsem nastoupil jako topič v nemocnici Motol.V roce 1987 se nám narodil syn Daniel(1987).V roce 1989 jsem odešel na tzv.volnou nohu.Uskutečnil jsem po-té mnohé výstavy jak doma tak v zahraničí,vydal katalogy, tři knižní publikace, o mé práci  vyšly četné recenze, rovněž doma i v zahraničí.V roce  1994 jsem se po konkursu na nově koncipovaný ateliér AVU Praha pod názvem : ateliér vizuální komunikace, stal  jeho vedoucím pedagogem. Na této škole jsem působil až do 1.8.2001, než mne vyhodili.Od roku 2003 vedu intermediální a konceptuální ateliér na VŠUP Praha.

Další aktualizované informace lze nahlédnout na www.jiri-david.cz , včetně vlastní doložené monografii.

                                                                                                        Jiří David
                                                                                               Petřínská 20 Praha 5, 150 00
Narodil jsem 28.8.1956 v Rumburku. Na základní školu jsem chodil v Dolní Poustevně a později po přestěhování do Děčína i tam.V Děčíně jsem začal chodit na střední železniční školu a opět po přestěhování, tentokrát do Ostravy, jsem střední ,ovšem už strojní zakončil maturitou právě v Ostravě. Po této škole jsem pracoval v různých profesích:kreslič v propagaci VŽKG, dělník v koksárnách apod.V roce 1976 jsem se oženil a rok po-té šel na dva roky na vojenskou službu.Po vojně jsem nastoupil do divadla P.Bezruče jako kulisák.Nejen během této doby, ale už před vojnou, jsem se pokoušel dostat na AVU Praha a teprve na posedmé se mi to v roce 1983 podařilo.Školu jsem vystudoval s diplomem, mezitím se nám narodila dcera Markéta(1980). V té době jsem již absolovoval i některé samostatné výstavy v zahraničí,viz.webové stránky. Bezprostředně po skončení  AVU jsem nastoupil jako topič v nemocnici Motol.V roce 1987 se nám narodil syn Daniel(1987).V roce 1989 jsem odešel na tzv.volnou nohu.Uskutečnil jsem po-té mnohé výstavy jak doma tak v zahraničí,vydal katalogy, tři knižní publikace, o mé práci  vyšly četné recenze, rovněž doma i v zahraničí.V roce  1994 jsem se po konkursu na nově koncipovaný ateliér AVU Praha pod názvem : ateliér vizuální komunikace, stal  jeho vedoucím pedagogem. Na této škole jsem působil až do 1.8.2001, než mne vyhodili.Od roku 2003 vedu intermediální a konceptuální ateliér na VŠUP Praha.

Další aktualizované informace lze nahlédnout na www.jiri-david.cz , včetně vlastní doložené monografii.

Motto

Problém není osvobodit se od našich iluzí.
Problém je osvobodit se od situací které vyžadují iluze.

Das Problem ist nicht, sich von unseren lllusionen zu befreien.
Das Problem ist, sich von Situationen zu befreien, die Illusionen erfordern.

The problem is not to free ourselves from illusions.
The problem is to free ourselves from situations which demand illusions.

Karel Marx


Nové smlouvy
Přestože umění nejspíš nemá schopnost řešit problémy světa, je umělec zodpovědný také za etický rozměr své tvorby a za jeho možné interpretace. I když třeba rád svého diváka provokuje, neměl by ho přestat respektovat a měl by spolu s ním nalézat stále nové vzájemné dohody o prezentaci a čtení svého díla.
Stále naléhavá otázka, aspoň pro některé umělce: Může umění řešit složitosti světa? Odpověď se zdá být vždy jednoduchá, snad i prostá, nemusí a ani neumí. Je však touto odpovědí umělec zbaven jednou provždy vlastní, nejen osobní, ale i umělecké odpovědnosti vůči okolnímu světu? Má tedy člověk jako umělec jinou odpovědnost než on sám jako občan? Je tak alibisticky skryt za uměleckým gestem a je tímto gestem chráněn?
Jistě, většina z nás ano. Jsme tak zabaleni do krusty estetiky, do řemeslné (v rámci věčné touhy po dokonalosti) nebo i myšlenkové dovednosti. Napětí mezi poznávací funkcí umění a jeho funkcí estetickou, mezi tím, o čem umění je, a tím, jak je uděláno, je nicméně klíčem k jeho interpretaci v každé době.
V umění obecně však přesto, dovolím si tvrdit, neexistuje takzvaný ideál, ve kterém by se stal obsah natolik obecně srozumitelným, aby se forma sdělení nedala vyložit odlišně. Umění musí být o něčem, a aby bylo srozumitelné, nemůže být zaměřeno jen na sdělení samo. Zvláště v přenosu do jiných kulturních kontextů, kdy se autenticita sdělení často ztrácí. Každý specifický kulturní kontext, a tím i každá lidská bytost jednotlivě v něm obsažená, má právo nerozlišovat odlišné kódy jazyka umění, které se k ní obrací. Nemá však právo objevit si v konkrétním uměleckém záměru smysl, jaký sám uzná za vhodný. Umění nemůže být jen o něčem, musí mít také formální kvalitu, která drží jeho základní obsahový smysl. Aktuální umění tak nikdy nesmí zradit formu ve prospěch obsahu, aby si zachovalo schopnost sdělovat i mimo přítomný kontext doby, a tím zůstalo aktuálním. Snad proto každá doba hledá skrze umění své výrazové instrumenty na uzavření dohody o smysluplnosti a koncentraci obsahového sdělení bez větší ztráty vlastního významu a paměti. A to i přes rozdílnosti forem.
Existuje tak reálná situace, v níž obsah sdělení permanentně, díky mnohým nedorozuměním v překladech (přenosech), ale například i díky ideologicky indoktrinované vzdělanosti vyprchává, čímž dochází k jeho neutralizaci. Dílo se tak často redukuje pouze na svůj estetický rozměr, který obecně účinkuje už jen jako anestézie. Maně v této souvislosti vzpomínám na to, jak se v šedesátých a sedmdesátých letech ladilo v Čechách rádio Luxemburg, kdy devadesát procent posluchačů neumělo anglicky a milovalo pouze melodie.
V jiném případě, díky výše naznačenému přenosu, se naopak může díky neporozumění (nepochopení, ať již vědomě ideologickému či iracionálnímu) obsah skrze svou formu stát nebezpečným, nežádaným. Pak se ovšem nabízí otázka, jak dalece lze (lze-li vůbec, pokud to doposud bylo v rámci umělecké svobody vyjadřování bez problému tolerováno) rozpojit odpovědnost člověka umělce od jeho občanské odpovědnosti. Umělec je totiž vždy a za každých i pro něj nepříjemných okolností odpovědný za veškerá možná i "nesprávná" čtení jeho práce, jeho záměru. Tím ovšem nezbavuje diváka, konzumenta spoluodpovědnosti za "správné" čtení, naopak (i když to nesmí být umělcovým alibi). Divák-konzument je v tomto procesu přijímání spoluodpovědný za interpretaci ve svém vlastním (například i zcela odlišném) kulturním kontextu. Často i v nejosobnějším poli.
Co znamená v mém pojetí ona odpovědnost umělce i za nesprávný výklad jeho práce? Nic než sílu přesvědčení o jejím etickém charakteru a vůli tento charakter podrobovat obyčejným lidským zvyklostem bez povýšeného moralizování a nálepek ideologických soudů. Nic jiného než to, že umělcova metafora není nikdy černobílou analogií reality, ovšem s podmínkou, že tato realita není snadnou metaforou sebe sama. Neboť kdyby byla realita jen metaforou sebe sama (přestože často bývá), bylo by umění v ideálním případě pouze jejím interpretem. Zvláště když se obecně sdílená zkušenost, jež byla, je a bude reflektována individuálními talenty své doby, v jejich dílech znovu a znovu rozpadá do nepřetržitě přepisovaných dějů a situací. A to i navzdory tomu, že každá generace má svůj určující, sjednocující zážitek, o jehož výklad se vždy povedou spory.


                                                                                                        Jiří David
                                                                                               Petřínská 20 Praha 5, 150 00


    

Místo konání:

Hviezdoslavovo nám 8
P.O. Box 348, 814 99 Bratislava
Slovenská republika

Datum:

Od: 31.10.2006 0:00
Do: 10.12.2006 0:00

Organizátor:

České centrum + SEDF